Pretty woman - 24. Dvacet čtyři hodin

A/N: (ano, hned na začátku) mám v plánu tuto kapitolu ještě opravit. Mám u ní poznamenaných pět velkých vykřičníků se slovem oprava, takže bude zahlcená chybami, ale jelikož už musím jít spát, protože ráno brzo vstávám, nestihnu to opravit, proto vám sem prozatím vkládám neopravenou verzi, ať máte aspoň něco. Prosím, nepozastavujte se nad těmi hrubicemi, beztak je tam něco, nad čím jsem se znechuceně pozastavila i já sama, když jsem si tam nechala takovou poznámku :))
Konec hlášení.

+++

Kdyby na ulici na zemi neležela mrtvola mladé dívky, ani by nebylo vidět že se zde něco odehrálo. Mnohokrát děkovala Harry kouzlům, že jí usnadňují život, ale tolikrát je proklínala, když jí ztěžovala práci.
Tento případ nebyl výjimkou.
Dívčino tělo na zemi vypadalo jako by jen spalo. Nikde žádná krev, známky násilí a. Přesto dvojice bystrozorů k tělu už šli s vidinou, že konečně najdou čerstvý podpis vraha a identifikují ho.

Na místě činu stáli jen dva mudlovští policisté a zřejmě nějaký zapisovatel. Hlídali prostor kolem, aby se k tělu nikdo nedostal a zřejmě už na ně čekali.

„Vy jste z ministerstva..toho kouzel?“ zeptal se jeden, vcelku mladý a pohledný, mudlovský policista a věnoval pohled Harriet a v jehož zraku byl znát zájem.
„Ano, jsme bystrozoři, tohle je můj kolega. Už můžete jít, přebíráme to. Děkujeme za pomoc,“ opáčila hbitě černovláska a věnovala oběma policistům úsměv. Draco se na ni ohlížel s nevolí v obličeji, ale jinak nic neřekl.
„Ale to my jsme ji našli. Musíme sepsat hlášení a… myslel jsem, že se na tom budeme podílet,“ řekl ten druhý muž, který byl objemný v pase a pod nosem měl knír.
„No, tak to byste do budoucna raději neměl myslet, protože jak se zdá, stejně vám to moc nejde,“ skočil přeměněný Draco Harriet do řeči, když už se chystala k odpovědi, ale zřejmě více asertivní.
Na tváři staršího a obtloustlého policisty se usídlil chmurný výraz. Zamračil se a dal ruce v bok.
„Tak hele, mladíčku, já se vraždami zabývám určitě déle než ty, tahle mrtvola spadá pod náš okrsek. Nerozčiluj mě nebo vám ji nevydáme!“
Draco se škodolibě rozesmál, „Nemyslím si,“ vytáhl z kapsy hůlku a ukázal ji policistovi, „víte, co tohle je?“
„Nějaký klacek? Trénuješ do cirkusu?“ snažil se být vtipný a sám se zasmál svému nepodařenému vtipu. Draca evidentně tato poznámka vytočila na nejvyšší možnou míru, jelikož už ani nehlesl a místo toho rovnou mávnul hůlkou a okolo mrtvoly se vytvořil kouzelný obal, který zářil modravě.
„Co to k čertu u všech všudy je?“ odskočil kousek policista a jal se rozepínat obal od zbraně zpoza pasu.
„Teď už si můžete vyřvávat cokoliv, ale na tu mrtvolu ani nesáhnete. Pokud ano, nemine vás malá odměna,“ uculil se mladý Malfoy a Harry věděla, že to nevěstí nic dobrého. Jakmile si všimla, že obal okolo mrtvoly mírně světélkuje a prská, pochopila, že to zřejmě není nějaký obyčejný štít, ale štít, který vyzařuje statickou elektřinu.
Takhle to rozhodně probíhat nemělo.
Už už se chystala Draca uklidnit, když ten mladší policista pravil: „Řekli nám, že jste kouzelníci a byli jsme nuceni uchovat tajemství, ale popravdě jsem si myslel, že to je nějaký žert. Takže kouzla vážně existují?“ zeptal se užasle a hleděl stále na Malfoyovu hůlku, kterou stále držel vzpřímenou v ruce.
„Nezlobte se,“ rychle vychrlila Evansová, než Draca napadlo říci zase něco pichlavého, čím by je znovu popudil, „ale nemůžeme vám toho více říci. Navíc nás tlačí čas. Ještě jednou děkujeme za pomoc, určitě to nezůstane bez odezvy, ale pro dnešek už toho nemůžete více udělat. Teď už je to vážně v našich rukou.“
Ani jeden z jejich mudlovských kolegů od policie už nic neřekl. Ten starší se zatvářil nerudně, ale posléze strčil ruku za pásek a s pohledem rozhořčeným jako obyčejně míval Snape, se vytratil z ulice a šel k jejich služebnímu autu.
Mladší policista byl už nakročený, ale ještě se na poslední chvíli na něco zeptal.
„Mohu se zeptat? Jak tedy ta oběť zemřela? Nenašli jsme žádné známky násilí. Nikde krev a zřejmě ani žádná vnitřní zranění. Na infarkt je příliš mladá nebo na mrtvici. Navíc tady v této zapadlé uličce, co by zde dělala?“
Harriet se mírně usmála. „U nás se tomu říká zakázaná kletba, která oběť rovnou usmrtí, aniž by cokoliv cítila. Z mudlovského hlediska… pardon..z vašeho hlediska by pak při pitvě zjistili, že vlastně umřela na nic. Tato kletba neničí orgány, nepřivodí žádnou bolest ani neovlivňuje chod těla, prostě rovnou zabije.“
„To je příšerné!“
„Ano, proto se tomu říká zakázaná kletba. Zavírá se za ni do vězení, i když nikoho nezabije. Vyřčení samo o sobě je porušením zákona a trestá se pár měsíci Azkabanu, což je naše vězení,“ dořekla a policista už jen přikývnul a s jasným zděšením v obličeji následoval svého kolegu.

Když už byli oba dva i spolu se zapisovatelem, který si nakonec udělal i pár snímků, pryč, byla řada na nich.
Nebyl by to ale Draco, aby hned nevyjádřil svůj nesouhlas vůči Harryiném chování.
„Můžeš mi laskavě říct, proč jsi mu to všechno vykládala?“
„Zeptal se,“ zareagovala, „je slušné odpovědět.
„Ale mudlům? Vykládat tohle mudlům? Neznáš snad výnos o zachování kouzelnických tajemstvích?“ zamračil se, ale nemělo to takový účinek jako když se mračil ve své podobě.
„Stejně už o nás věděli a nic jsem jim pořádně neřekla. Navíc sis začal ty, neměl jsi se předvádět s tou hůlkou.“
„Ale…“ snažil se argumentoval Draco, ale Harry mu gestem naznačila, ať mlčí.
„Nechme toho, máme tu důležitější věci na práci!“ a dřepla si k tělu mrtvé ošetřovatelky.
Vytáhla z kapsy svou vlastní hůlku s perem fénixe uvnitř a vyzkoušela pár zjišťovacích kouzel.
Dobrých deset minut se snažila najít znak, který by je přivedl k pachateli. Nějaké označení, které zanechával pokaždé, když někoho zabil.
„To je divné!“ zkusila zakouzlit znovu, ale podél dívčina mrtvého těla jen projížděly bílé zjišťovací paprsky, nic však nenašly.
„Co se děje?“ v ten moment k ní přidřepl i Draco a sledoval její počiny, tuše však, o co jde.
„Myslíš, že ji mohl zabít někdo jiný?“ vyzkoušela pár dalších triků, ale bezvýsledně.
„Ne, nemyslím. Koukni na to, všechno to na toho vraha sedí. Vybírá si nevinné oběti. Většinou nějak spjaté s kouzly. Není náhoda, že ta holka umřela tady a že si zrovna vyhlídl ji. Musel to být on. Taky řádně zametl stopy, jako vždycky. Určitě to byl on.“
„Ale jak sám vidíš, Draco, nikde žádná značka. Neoznačil si ji. Myslíš, že přišel na to, že už jsme zjistili, že si je značí?“
„Zřejmě. Proč by jinak naše složky někdo prohlížel a byly prázdné? Určitě zjistil, že už to víme a abychom ho nevypátrali, přestal to dělat.“
„Možná je v tom nějaká šifra. Podpis vraha je přece pro něj specifický. Je to něco jako vítězný ryk. Upozornění sám na sebe, aby poukázal, že tohle je jeho odvedená práce a měla by se ocenit. Musí to nějak jít!“ zvýšila naštvaně hlas, když už se aspoň popáté pokoušela něco zjistit pomocí kouzel.
„Přestaň, nebude to mít cenu. Vezmeme ji na stanici na odbor patologie. Nebudeme tu dělat divadlo, každou chvíli může někdo přijít.“
„Asi máš pravdu,“ přiznala Harry Dracovi a za hodinu už oba dva stáli v bílém sále, na stole ležela nahá mrtvola pod bílým prostěradlem a jejich hůlky se snažily o nemožné.



***


Tělo po několika hodinách, kdy prodělalo již několik testů, už pomalu ztuhlo a vystydlo. Tváře mrtvé oběti zbělaly a rty zmodraly, stejně jako konce článků na prstech na rukou a nohou.
„Dal už vůbec někdo vědět její rodině, že je mrtvá?“ zeptala se po chvilce ticha Harry, ale Draco vypadal, že je duchem úplně mimo, ačkoliv měl oči upřené přímo na Evansovou.
Ta zopakovala znovu otázku, ale pořád se nedočkala odpovědi.
Pak ale její zrak, když se snažila vzbudit Dracovu pozornost, ulpěl na ošetřovatelčiných rukou. Konkrétně na jejích prstech. Zohnula se přes stůl na Dracovu stranu, až ten nechápavě uhnul, a vzala do dlaně její prsty.
Chvíli zírala na konečky článků, až se začala mírně usmívat. Mladý dědic miliardového jmění nechápal, co je tady vlastně k smíchu.
„Draco, budeš tak laskav a podáš mi prosím tě pinzetu?“
Čekala cokoliv, od reakce: `Nejsem tvůj domácí skřítek´ až po `Máš nohy´, ale blonďák se otočil a ze stolku, který stál hned vedle něj, podal své kolegyni patologickou pinzetu s kujné ocele.
Sledoval, jak Evansová uchopila do ruky pinzetu, jak jí zajela pod nehty oběti a jak následovně špínu, kterou byla náhle pinzeta zašpiněna, dala mezi dvě sklíčka a šla s nimi k mikroskopu, který byl na druhé straně místnosti.

„Mám to,“ zajásala.
Draco ihned k ní přišel se zvědavostí v očích. „Co je?“ dožadoval se rychle odpovědi. Zároveň se cítil ponížen tím, že na něco nepřišel on sám a zároveň byl až příliš zvědav než aby ho to mělo urazit.
„Podívej se,“ uhnula Dracovi a pokynula mu rukou, aby nahlédnul do přes čočky na její nález.
Plavovlasý Zmijozel tak učinil a během minutky se mu na tváři taky rozlil úsměv stejně jako před chvíli jeho kolegyni. „To jsou šupiny z kůže!“ poznamenal nadšeně.
„Správně. To bude jeho kůže. Její smrt asi nebyla tak rychlá, jak jsme si mysleli. Zřejmě ji ještě před smrtí nějak mučil a ona ho škrábla do ruky nebo do obličeje. Zanechala tak tím pod svými nehty důkaz. Kousek jeho genetického kódu. Z epidermu se dá taky určit DNA a díky naší kouzelnické technologii také jméno vraha. Draco, chápeš to? Máme ho!“
„To je úžasné! Konečně bude všemu konec!“
„Měli bychom jít za Pastorkem a oznámit mu to. A taky bychom měli prohledat její věci a osobní doklady a dát vědět její rodině.“
„Běž za Pastorkem, já mezitím prohledám její věci,“ ujal se nakonec druhého úkolu Draco a zmizel kdesi ve vedlejší místnosti.


***


Pastorek s nadšením poslouchal Harryino vyprávění o jejich nálezu a s naprostou radostí si oddychnul, když si uvědomil, že po dlouhých měsících konečně někdo z jeho bystorozorů přišel tomuto případu na kloub. Věděl, proč vybral tyto dva. Harry a Draca. Měl v ně důvěru a jak zjistil, měl ji oprávněně a už v tuto chvíli uvažoval nad tím, jak je následovně ocení a dá jim nějaké prémie. Jako pracovní dvojici jim to opravdu šlo, ačkoliv oba dva tvrdili, že v osobní životě se moc nemusí. I když tomu taky příliš nevěřil.
Ulevilo se mu, že po zdlouhavém maratónu okolo všech vražd a nevysvětlitelných prokletích, se konečně něco změní.

Nakonec se Harry rozloučila a šla vzorky vrahovy kůže předat na odbor genetiky. Týmu, který jí do dvaceti čtyř hodin zjistí, komu kůže patří.
A pak už jen stačí onu osobu najít a dopadnout.
Jak byl dnešní den najednou o tolik krásnější!
Možná, že už pozítří bude mít konečně Draca Malfoye z baráku!
Ale… chce to vlastně?


***


Draco už dobrou půlhodinu čekal, až se Evansová vrátí.
Když jeho bývalá sokyně, vlastně sok, dorazila konečně zpět na pitevnu, už na ni čekal a na tváři měl ještě širší úsměv, než když Harry odcházela.
„Co je?“ nemohla si nevšimnou jeho spokojenosti.

Zatímco aristokrat s ledovým pohledem zdvihnul ruku, v níž držel stejnou pinzetu jakou použila jeho kolegyně předtím, Harry zdvihla zvědavě obočí a čekala další z jeho geniálních nápadů.
Jaké překvapení pro ni však bylo, když v pinzetě, kterou držel, se skvěl vlas. Plavý podelší vlas. Vlas, který určitě nepatřil mladé ošetřovatelce, neboť ta měla vlasy tmavě hnědé.
Mladík si všiml překvapeného výrazu na dívčině tváři a ihned se jal vysvětlovat.
„Tohle jsem našel na jejím hábitu. Je jistě evidentní, že to není její. Myslím, že bychom to měli poslat na rozbor stejně jako tu kůži.“
„Výborně, další důkaz navíc! Jdeme!“


***


Oba dva měli po dnešním výkonu výtečnou náladu. A tak Draco ani večer, když se vrátili, neprotestoval, když mu Harriet navrhla, že oslaví jeho narozeniny.

Bylo už asi sedm hodin večer, když už otvírali druhou láhev červeného Savignonu.
Na Grimmauldově náměstí číslo dvanáct se ozývaly dva rozesmáté hlasy. Jediný, kdo zde ještě chyběl, byl Remus Lupin, ale to už Harry po několika vypitých skleničkách přestala vnímat.

„Dneska se nám opravdu dařilo,“ usmál se Malfoy a znalecky si prohlédnul sklenici z křišťálového skla, v níž byly asi dvě deci karmínové tekutiny. Karafa na stole, kde jindy bývalo odlité víno, snižovala svůj obsah.
„Ano, to jistě. Dostal si dárek k narozeninám.“
„Jeden z nejlepších!“ nastavil sklenici, aby si cinknul s Potterem-Evansovou. „Tak na mé zdraví!“
„Samozřejmě,“ nakrčila nos a usmála se. Cítila, jak jí alkohol leze mírně na mozek a začala na Draca nevědomky házet obdivné pohledy. Lokla si a vyprázdnila tím další sklenici.

Najednou cítila, jak ji uvnitř cosi spaluje, snad to byla touha, kterou doposud potlačovala. Snažila se celou dobu předstírat, že tam v ní vlastně není.
Sledovala, jak se na ni Draco usmívá a v jeho grimase bylo znát, že má zřejmě podobné pocity. Snad si to nenamlouvala.
Najednou hodila za hlavu všechny své strasti a obavy.
Přisunula se blíže k mladíkovi a bez jediného náznaku nebo slova či činu, který by na následovné upozornil, se vpila do jeho bledých rtů, které chutnaly po kvalitním červeném víně.
Ale to, co ji nejvíc potěšilo, bylo, že její hluboký polibek opětoval. Ne, jako vždy, ale tentokrát intenzivněji a niterněji.
Snad s láskou?
Hloupost!
Ale to jí v tu chvíli bylo naprosto jedno.
Důležité bylo, že tam byli spolu. On a ona a že jejich touha začala ovládat jejich těla.
Pryč s obavami, pryč s tím, co bude. Nejdůležitější byla přítomnost.
A oni dva!

A/N2: než se stihnete ohradit proti tomu, že Harry a Draco čarovali před mudlama, poznamenám já, že to má svůj důvod. A také, že tato policie úzce spolupracuje s ministerstvem kouzel, navíc je tam zmíněno, že byli oni dva policisté už o magii spraveni svým mudlovským šéfem, tudíž..znáte Draca, musel dát před těmi špinavými mudly najevo, kdo je lepší.

23. Kapitola || 25. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj